Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 30.11.2018 17:30:37

Country Cihelna Protivín

Květnová řeka - 2009

Přátelská Blanice

Jednoho dne, byl to zrovna čtvrtek, jsme stáli časně ráno s Mírou na Zastávce a čekali na vláček. Míra naplánoval takové malé pochozeníčko na horním toku, někde u Hradu Hus. Chtěl si tak trošku zavzpomínat a projít staré trasy.

Vlak přijel a cesta započala. Prachatický autobus nás posléze vysadil na rozcestí u Křišťanovic a naše putování bylo zahájeno. Cesta dolů do vsi a kolem rybníka netrvala dlouho, pohledů na tenhle rybník se nikdy nenasytím. I s Helou jsme tu před lety strávili krásný čas zimní dovolené.

Pak už jsme šlapali pěšinou ke známému hradu Hus, odkud jsou skutečně nádherné výhledy na řeku pod námi. Skalní ostroh si jistě dávní stavitelé nevybrali špatně. Sešup dolů k řece a tady Míra rozhodl, že půjdeme rovnou podél řeky, kde bývala stará trampská stezka. Co se jí tudy kdysi nachodil …

Řeka se valila přes obří kameny, mnohé jsou ale už pamětníci úprav po veliké povodni z roku 2002. Stezka brzy skončila v nenávratnu a nám nezbylo nic jiného, než se proplétat mezi keři, padlými stromy a po čtyřech překonávat hradby kamenných stěn a závalů, tu nahoru, jindy zase strmě dolů.

Zkrátka doba Mírových trampských výšlapů byla definitivně pryč, velká voda i následná sanace vodního toku zcela zrušily původní ráz krajiny. Před námi byla sice také hezká krajina s divokým a nespoutaným říčním tokem, byla to však už krajina úplně jiná, nežli byly staré trampské vzpomínky.

Asi v půli cestě jsme museli úplně vzdát cestu podél toku Blanice a vystoupali jsme na náhorní louky, kde jsme se setkali s velice přívětivým starým sedlákem. Ten nám ochotně vyprávěl o změnách, kterými tenhle kout země prošel. Vyprávěl i o svých lesích, o době minulé, ani se nám od něj moc nechtělo.

Přešli jsme jeho louku, na které se pásli krávy, telata ale i statný býk. Byli jsme ovšem upozorněni, že tenhle nás má rád a není zlý. Také nebyl.

Později jsme konečně zase sestoupili k řece a už na staré a Mírovi známé stezce se v poklidu u ohníčku občerstvili. Opékané buřty a trhací chléb spolu s plechovkovým zahnali hlad a tak jsme pokračovali až do plánovaného cíle, do Záblatí, kde nás měla očekávat stará a známá hospůdka.

Cíle bylo dosaženo avšak po hospůdce ani vidu ani slechu. Od místních jsme se dozvěděli smutnou novinu, že hospůdka je již víc jak rok uzavřená.

No nic, říkali jsme se, dojdeme do Kratušína, tam je vyhlášená šenkovna. Ale ouha, i tahle proslavená hospůdka již asi není !

Tak ještě pár posledních kiláčků a jedno točené jsme si nakonec dali až v Lažišti.

Autobus pak odvážel unavené, ale spokojené poutníky nazpět. No a Základna to jistila !!

          

Čáryfuk a Míra Horny, květen 2009

TOPlist