Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 30.11.2018 17:30:37

Country Cihelna Protivín

Štěpán Mikuláš Mareš

Štěpán Mikuláš Mareš (+ 5.dubna 2016)

   

 

Kdo to vlastně byl, Štěpán Mikuláš Mareš?

Z mého pohledu byl Štěpán zvláštní člověk, ve své podstatě stále plný tvůrčího neklidu, invence a fantazie. Seznámili jsme se spolu před několika lety při jedné vernisáži, již ani nevím koho a kde. Nějak jsme si hned padli do oka a tak začala nejen naše spolupráce, ale hlavně i upřímné přátelství. Společně jsme vytvořili tři animované videofilmy, které nás oba stály mnoho úsilí. Vzájemně jsme se obohacovali na setkáních i s dalšími přáteli, ke kterým vždy dodal vlastnoručně vyrobenou originální pozvánku.

Bohužel, ta poslední, z prosince 2015, již nebyla využita.

Tvůrčí talent byl u Štěpána prakticky nevyčerpatelný. Stále něco vymýšlel, naplňoval a rozšiřoval nejen svoji stálou expozici v protivínském bydlišti, ale zásoboval i svoje nakladatele a přátele nápady, obrázky či výpravnými texty.

Byl to bohém? Snad.

Byl to přítel či kamarád, to určitě ano. Za těch nemnoho let jsme se mnohokráte navštívili, debatovali o umění, podnikli i společné výšlapy na „Suchý camp“ na Vysokém Kamýku či do lesnho campu „Lišák“, kde spolu s kamarády trempy ochutnával pravý „trempský lesní čaj“.

Jeho obrazy a jiné artefakty jsou zvláštní, přesně tak, jak on i byl. Při naší spolupráci na těch třech animovaných videích je to určitě znát. Byl pedant, chtěl, aby bylo vše v souladu, aby nic tzv. „nevyčnívalo“, v tom jsme se určitě shodli. Ty tři společné práce, to byla radost, ale zároveň i tvrdá dřina. První animace „Ludmilka“ vznikla čistě náhodou už v roce 2011, druhý filmeček „PARIS-pissoir“ už byl zcela autorským dílem nás obou na daný text a hudbu mého berounského přítele Vládi Čápa právě s využitím Štěpánových originálních kreseb. Poslední, vzpomínkový, „JAN ZRZAVÝ – návrat do Vodňan“, tady jsme oba dostali přesné zadání, aniž nám ovšem kdo vysvětlil, jak a kterak jej máme pojmout. Ale právě ta Štěpánova umíněnost v tom, aby to co dělá bylo dokonalé, mně vyhovovala. A oba (určitě nejenom my dva) jsme nakonec měli radost.

Samozřejmě bych mohl pokračovat, co se nám ještě nepodařilo, jaké byly naše i jeho další plány. Jsem ovšem rád i za to málo, co jsme spolu vytvořili. Budu stále vzpomínat na ty chvíle společných setkání nad různými knihami, obrázky či jeho originálními kalendáři.

Štěpáne, je to skutečná škoda, že jsi nám všem „utekl“.

Na té tvé poslední a dlouhé štrece k vysněným obrazům, dobré štětce a ještě lepší barvy.

Čáryfuk

 

 

Štěpán byl nejenom umělec tvůrčí, ale i uměl potěšit duši. Dokázal mě vždy rozesmát u okýnka na nádraží a podpořit mě v těžké době. Posílám hodně síly rodině. Věřím že teď s Petrem sedí v nebeskym báru.

Květa

 

Štěpán měl nádherný dětský oči a jsem rád, že jsme se potkali a myslím, že jsme se měli rádi. Chodil někdy za mnou do krámku s jízdními koly a byl vždy vítán. Vyzařovalo z něj vždycky radost a vždy jsme si o něčem hezky povídali. Jsem rád, že při slavnosti květů na chaloupce vyhrál závod na starých kolech a prohlásil - jsem vítěz, takže díky tobě Jardo ho máme uchvaného pro další generace. Bude vždycky v našich srdcích a jsem rád, že jsme a vždy budem kamarádi. Pozdravuj a děkujeme.

Jirka a Jitka Plívů

 

 


 
TOPlist